Tak nějak všelijak.

Tak já vám sem teda zas něco napíšu, než documlám pastilku (divný slovo, nikdy jsem ho neměla moc ráda) na krk. Mám začít tím dobrým, nebo tím blbým? Tak víte co, já to pomíchám... Žiju. To je dobrá i špatná zpráva. Jak pro koho, že jo. No a co dál...?

Yaaaaawn. Aneb zív jak sviňa...

Lejdýz end džentlmen (slyšeli jste už novou pecku od PSYho..?:D)... tak dlouho jsem vám chtěla něco napsat, až jsem to furt odkládala.. protože.. ne, že by nebylo co, ale nějak se mi nechtělo. :D Vlastně se mi pořád nechce, ale abyste si nemysleli, že to tady balím, tak vám sem zas něco vyžbleptnu.

Random

Dneska toho mám na srdci nějak víc, než muffiny. Nebo spíš... mám potřebu se s vám podělit o pár věcí. :) Takže.. kde začít. Nevím, kolik z vás si všimlo mého zběsilého experimentování s pozadím blogu. :D Nějak nevím, jestli se cítím pohodlněji ve fluffy stříbrném kožíšku nebo na cihlové zdi nebo v monotónním šedém papírovém prázdnu. Prozatím tu nechám kožíšek. Na jakém pozadí bych se vám lépe četla? (nezní to trochu úchylně? whatever.. :D)

Jak se peklo peklo...

Aneb naše první miniMUFFINS from HELL. Včera jsme s mužem navštívili Tesco a měli tam jakousi akci vše za 30,-. Můj zrak spočinul na silikonových minikošíčcích na muffinky a bylo rozhodnuto, musela jsem je mít. Teď mě mrzí, že jsme jich nevzali víc. :D Hned večer jsme je museli vyzkoušet a stvořili jsme něco, co dostalo pracovní název banánovo-čokoládovo-proteinové muffinky. Byly hrozně roztomilé. A dobré. Půlka jich zařvala hned po dopečení. :D Ingredience na 6 velkých muffinů vystačily na 24 minimuffinků. Nom nom. Kdybyste někdo chtěl recept, sesmolím ho. :) Fotky po rozkliknutí.

Funím.

Dnes to bude stručné a obrázkové. :) Ráno nám přišly činky. Pan pošťák to prý okomentoval slovy "Tyjo, v tom sou snad činky nebo co." Nojo, dvacet kilo je dvacet kilo. :D Já jsem si naložila pět. No, dává mi to slušně zabrat, jsem chcíploněk. A taky je na tom dobře poznat, jak mám pravou ruku slabší.. :)

S mužem jsme navštívili Sklizeno. A nechali jsme tam přes 500 zlaťáků. :D Je to obchod s potravinami odebíranými od malých a středních českých farmářů. Koupili jsme tam spoustu věcí. Hlívu, ze které jsme následně udělali gulášek (teda spíš muž, já jsem dohlížela O:-) :D), hruškovou šťávu, uzený sýr (chutná o tři třídy lépe než nějaký supermarketový), muž si koupil maso z bejka a hovězí šunku, obojí to vypadá už vzhledově o dost líp. :)) A pak tam mají píva z minipivovarů, mezi jinými třeba Matušku a Kocoura. Můžete hádat, které jsem si vybrala. :D Ano, správě, zvítězil varnsdorfský Kocour a to jen třetinka, ovšem za to 20°... jmenuje se KocourSaurus a na etiketě je T-Rex. No, chutnalo to božsky, mňáu. :D No a na cestě ze Sklizena jsme se stavili na trhu, který máme v podstatě za barákem a koupili ještě celé plato vajec, abychom to měli kompletní. :D

Pár fotek po rozkliknutí. :) A pro ty, kterým se klikat nechce a totálně je tyhle moje hemzy nezajímaj, tu mám jednoho Kutulůů (od Rahvirky ♥). Je to prohřešek proti zlosti nejvyššího stupně, ale je to prostě ňuňu. :D

Já a žrádlíčko.

Vážení a milí, nejočekávanější článek roku (ehm ehm :D) je zde! Bude o jídle. O tom, co jím, co nejím, co chci jíst a co jíst ani omylem nechci a proč (ne). Ale napřed bych vám chtěla vylít srdíčko.

Chtěla jsem jet v létě do Švédska na letní jazykový kurz. Který ovšem stojí 16000 SEK, takže pro normální smrtelníky zabitá záležitost. Psala jsem teda celé dnešní odpoledne motivační dopis, abych se mohla ucházet o stipko a těsně před tím, než jsem ho poslala naší lektorce, mi ona odepsala, že mám smolíka, že vybrala někoho jiného. Ne že bych s tím počítala, to ne, ale zamrzí to. Takle budu muset fakt vyhrát ve Sportce, abych se někam dál na sever podívala. Nu což! Teď už ke žrádýlku.