Proč zrovna taková zamračená chlupatá se spláclým nosem? Častá reakce mého okolí.. Musím se přiznat, že jsem perským kočkám nikdy nijak zvlášť neholdovala.. Ale Bubík hledal domov a nenacházel a to už bylo nad naše síly, nechat jej bez povšimnutí.. zkrátka jsme se jej ujali! A teď už si jinou kočku nedokážu představit.. Bubíkův placatý nos, pochmurný pohled a umolousané chlupy všude kolem prostě vedou! :D
Jméno: Bubo. Všichni se tomu jménu smějí, nebo na mě divně civěj. Kočka Bubo?! Bubík. Bubáček. Bubíšek. Bubínek. Někdy i Bubina. No a? Stejně na to neslyší.. Resp. slyší, ale jen když chce. :D
Narozena: 27. 8. 2012
Váha: 21. 12. 12 - 1,3 kg - apokalyptická hmotnost změřena na veterině
2. 1. 13 - 1,6 kg - přes Vánoce (i svůj moribundus) nám Bubánek přibral :>
8. 2. 13 - 2,0 kg
Po příchodu domů se roztomilý chomáček chlupů začal rozkoukávat kolem a celkem rychle se otrkal. :) Pohyby měl ještě takové neohrabaně koťátkovské.. a hned první den si oblíbila židli! Obyčejnou kolečkovou židli - ráda si hraje a spí mezi těma "nohama" s kolečky. :) Všechno vybavení už jsme měli nakoupené. Z krytého záchodku jsem sundala dvířka, aby se zbytečně nestresovala a neděsila. Hračky ze zverimexu ji však vůbec nezajímaly, popř. se jich bála - fail a zbytečně vyhozené prachy! :D Dodnes si ze všech (2 myšky, prut s peříčky a míček) hraje jen s tím balonkem a to jen občas. :D Nejoblíbenější hračka je rulička od toaleťáku, krabice, kábly od notebooku a tkanička. No jo, klasika. :)
Po prvním celkem poklidném - rozkoukávacím - dni se začal projevovat skutečný Bubíkův charakter. Prý jsou perské kočky klidné, samostatné a tiché. V tom případě máme asi nějakého mutantka. :D Bubík je děsně ukecaný, neustále mňouká a to jak když něco chce, tak kdykoliv jindy, kdy sezná, že se mu dostatečně nevěnujeme, nebo když se chceme nedejbože vzdálit. Několik dní - spíš teda týdnů - neskutečně řvala za dveřmi, kdykoliv jsme šli třeba jen na chodbu nebo záchod a zavřeli ji v pokoji. Znělo to tak žalostně, že mi jí bylo fakt líto.. :( Asi se bála, že už nikdy nedostane granulky.. no jo.. :D Teď už tak nemňaučí, snad si už trošku zvykla. :) Když zrovna nemňouká, nežere a nespí, lítá jak střela po celém pokoji/bytě - dle možností, vydává u toho prčovní zvuky, nejlíp popsatelné jako "trrrrrrrrr!" a má démonicky-šílený pohled. :D Říkám tomu lovecká nálada.. A že ji má často. :D Její nejoblíbenější hrou je "hra v krabici", kdy Bubík skočí do krabice a čeká na cokoliv, co se objeví na jejím horním okraji, po čem by mohla skočit. Nejčastěji náš prst. :D Je očividné, že to skutečně bere jako hru, protože časem přestala prsty skutečně "lovit", ale jen se jich opatrně dotkla svou měkkoučkou tlapičkou a zalezla zpět do krabice a čekala na další prst. :D Zde důkaz místo slibů:
Ruka je přítelova, smích převážně můj. :)) Někdy sem určitě nahraju nějaké další vtipné dokumentační video.. :)
Zhruba za týden začla číča zvládat i dvířka od záchodu. Učení na ně bylo veselé. :D Když jsme je zkusili nasadit k záchodku, Bubík si s nimi nevěděla rady, jen seděla a mňoukala, že chce čůrat/kakat. Dočasné řešení vypadalo asi tak, že jsme dvířka zvedli a přilepili izolepou ke hraně stolu (záchodek je pod stolem). S tím Bubík neměl problém. Ale řešení to jaksi nebylo, protože smrádek šel ven jako předtím... Drcání prstem jako demonstrace toho, že stačí na ně zatlačit a ony ustoupí, nebyla příliš úspěšná. :D Bubíka víc než dvířka zajímala moje ruka, kterou se pak snažila rozcupovat na kusy, popř. sice začala do dvířek mlátit packou, ale nedávala si to do souvislosti s tím, že jimi může projít. Ale jak už jsem výše naznačila - Bubík to zvládnul! Jediná osvědčená metoda byla vzít Bubíka a protlačit ho (i přes jeho odpor) dvířky na záchod. To jsem zopakovala asi tak 4x, min. jednou i když je jí čůrat nechtělo, prostě jen aby pochopila. A pochopila! Večer mě šokovala tím, že se opatrně sama dvířky protáhla. Vypadalo to kapku krkolomně, ale teď už chodí bez problémů sama. Můj prví chovatelský úspěch! :D Jako další "quest" přišlo škrabadlo. Bubík totiž nejraději škrábe do mužova pouzdra na kytaru nebo mého batohu.. :)) Metoda - chytit packy a škrabat do škrabadla - byla sice proveditelná, ale neúspěšná. Úspěch se dostavil, nikoliv však mou zásluhou, řekla bych. :D Prostě mě jednoho dne vzbudilo škrabání do škrabadla.. no ale do kytary a batohu škrabe vesele dál, to je asi jasný... :D Nicméně mě potěšilo, že aspoň škrabadlo zkombinované s odpočívadlem nebyla zbytečná investice.. asi tak 1x za týden si na něm zaškrabe a odpočívadlo používá jako schodek, když leze na poličku a následně na stůl.... :D Teď už ji jen naučit nelézt do talíře s jídlem a pochopit, že lidi nejsou šplhací stromy ani škrabadla (batohy a futrály na kytaru).. To se však jeví jako náročnější úkol.. :D
Dnešní post je z toho veselejšího soudku a v dalším vám popíšu naše útrapy u vetů a tak. Kdyby vás něco zajímalo, určitě se zeptejte. Ale netuším, kolik z vás tu zajímají kočky a ještě navíc moje. No já jen kdyby náhodou. :D
Na závěr Bubík ve svém oblíbeném "pelíšku".. hrozně ráda píše na klávesnici a programuje.. Regulérné pelech samozřejmě má, ale hádejte to - nespí v něm. :D
Žádné komentáře:
Okomentovat