Agalloch!

Stále cítím krk. Vlastně ještě o něco víc než včera. A v levém uchu už mi skoro nepíská ani v tom nejtišším tichu. V neděli jsme se sestrou a "sestrou" jeli nahóru do Slezska za kultůrou.

Sestra je moje sestra. Teď má svaťák a prý už se teda začne učit. :D "Sestra" je kámoška, se kterou když někde jsem, automaticky nás všichni mají za sourozenkyně. :D To jen tak pro přehled. Muž byl doma, toho Agalloch neberou. Chyba lávky! :D ...Odjezd byl teda takový dobrodružnější, protože měl vlak skoro hodinu zpoždění. Nějaká technická závada, nebo co. Ale postíhali jsme to tak akorát. Trochu jsme se bály, aby se nám koncert nevyprodal, protože lístky bylo možné zakoupit pouze na místě. Obavy však namístě nebyly :D V klubu byla asi taková stovka lidí. Nemám na tyhle počty odhad, ale nebylo tam narváno zkrátka:)

Agalloch. V popředí kozel Majkl Džon. (Zpěvák. Jmenuje se John. Přemýšlely jsme nad tím, jak se jmenuje, na zpáteční cestě v nočním vlaku. Došly jsme k Michaelovi. Tak jsme ho přejmenovaly, no.) Ale je to Pan muzikant, ačkoliv má na výšku asi takových 140 cm i s podpatky. :-)) V pozadí pak Pan basák Pelikán (nickname vymyšlen sestrou, protože tak vypadá. Basák, ne sestra, pro pořádek.)

Před Agalloch hráli pouze Britové Fen. Už je znám poměrně dlouho. Hrají dobře, ale stále se mi ta jejich hudba nechce dostat pod kůži. Přijde mi taková nezapamatovatelná, i když se mi takhle na poslech líbí. :)

No a Agalloch byli... boží? :) Je to jedna z mých vůbec nejoblíbenějších kapel a na živo jsem je viděla poprvé. Vůně pryskyřice a nejspíš i nějakého toho aromatického dřeva (agalloch je právě nějaké to voňavé dříví:)) a taky taková ta "pára" (:D) se linuly z pódia do předních řad - ve kterých jsem taky stála. Nevím, jestli jsem byla víc omráčená tou vůní, nebo hudbou (jasně, že hudbou!). Napřed to teda bylo až moc nahlas, ale po částečném ohluchnutí už mi to bylo jedno a užívala jsem si to! Krom toho to byl můj druhý koncert v řadě, kde jsem nepožila ani kapku alkoholu a začíná se mi to takhle moc zamlouvat. :)) Ne že bych chtěla abstinovat, pivo si klidně dám, jen na něj nějak tentokrát nebyla ani chuť. :) Nakonec mohli hrát takový dvě hodinky, my jsme se ale sbalily po druhém přídavku, abychom stihli dřívější nočňák. To nejlepší jsme si stejně vyslechly. No a prostě boží, božííí - eště raz! ^^

A příští příspěvek už snad konečně bude ten, který si plánuju! :D