Já a žrádlíčko.

Vážení a milí, nejočekávanější článek roku (ehm ehm :D) je zde! Bude o jídle. O tom, co jím, co nejím, co chci jíst a co jíst ani omylem nechci a proč (ne). Ale napřed bych vám chtěla vylít srdíčko.

Chtěla jsem jet v létě do Švédska na letní jazykový kurz. Který ovšem stojí 16000 SEK, takže pro normální smrtelníky zabitá záležitost. Psala jsem teda celé dnešní odpoledne motivační dopis, abych se mohla ucházet o stipko a těsně před tím, než jsem ho poslala naší lektorce, mi ona odepsala, že mám smolíka, že vybrala někoho jiného. Ne že bych s tím počítala, to ne, ale zamrzí to. Takle budu muset fakt vyhrát ve Sportce, abych se někam dál na sever podívala. Nu což! Teď už ke žrádýlku.

Přesto, že nejvíc moc sympatizuji s vegetariánskou, veganskou a raw stravou, nejsem vegetarián. O vege stravování přemýšlím už od puberty, kdy mi jednak maso přestávalo chutnat a druhak mi začalo být líto zvířat. V našich konzervativních domácích podmínkách však něco jako vegetariánství u nedospělé dcery nepřicházelo v úvahu. A nepřichází stále, mimochodem. :D Ale o tom níže. Hovězí a vepřové maso jsem postupně přestávala jíst a teď to bude takový cca pátý rok, co bez červeného masa žiju (o výjimkách později). Když je to nezbytné, zfutruju plátek vepřové šunky na chlebíčku, ale opravdu jen s největším sebezapřením. Na rodinných návštěvách chlebíčky ke všeobecnému nadšení obírám. :D Poslední větší kus červeného masa jsem měla před 2 lety ve Stockholmu, tam mi zkrátka bylo blbé odmítnout. Měla jsem falukorv, tradiční švédský tlustý párek, nebo co to je. Nebylo to špatné, ale že bych si ho vychutnávala, co se říct nedá. :D

Moje nedávná véča. Vyráběli jsme s mužem avokádovou pomazánku, byla vynikající! Akorát u toho rozňahňávání avokáda jsem si přišla jak v nějaké bojovce :D ..(avokádo, česnek, trocha bílého jogurtu, citronová šťáva)

Po nástupu na VŠ a tím pádem i přesunutí části mého života do jiného města se podmínky trochu uvolnily a já jsem začala realizovat své plány. V té době pro mě bylo stále nepředstavitelné se vzdát kuřecího řízku. :D Čím méně jsem ovšem kuřecí jedla, tím víc se mi hnusilo. Potom jsem přestala chodit do školní Menzy. Utrpení všech vege studentů. Ty jejich příšerné zeleninové talíře si můžou strčit. :D No a v současnosti drůbež (kuře/krůta) jím pouze cca 1x za 14 dní, když jsem na víkend doma, ale už to není, co to bývalo (nom nom kuře). Teď je to spíš "fuj ble kuře". Ale můžu být ráda za to, že jsem za ty roky maminku přiměla nevařit vepřové (příp. vařit kvůli mně dva chody :D). Zhruba poslední rok chodím na obědy do rychlojídelny (vege/zdravovýživné) a nemůžu si ji vynachválit - skvělé ceny, ucházející porce i výběr. Více ji popíšu v nějakém dalším článku. :) A taky objevuju různé ňamky - masové náhražky, pomazánky, kaše a jiné výrobky. Je to úžasný pocit, když vím, že si můžu bez výčitek vychutnat každičkou část toho jídla.. a taky to nesmrdí! (maso mi hrozně smrdí, zvlášť vařené vepřové a sádlo, je mi z toho na zvracení).

Nedávný nákup ve zdravé výživě. Ta tofu paštika byla naprosto luxusní a uznal to dokonce i můj zatvrzelý masožravý muž. :D

No a úplně nejaktuálnější doby se týká to, že si víc hlídám, co jím. Počítat kalorie a gramy mě nikdo nedonutí, ale řídím se tím, že jelikož chci přibrat (mé BMI činí momentálně 18,2.. :/), musím do sebe dostat dost bílkovin. (Bude to běh na dlouhou trať, protože jsem byla vždy hubená a výkyvy v jídle ani pohybu se mnou nic nedělají, ale udělám pro to, co se dá. Už mě ty znechucené a pohrdavé pohledy a poznámky lidí kolem mé osoby opravdu nebaví. Navíc teď beru léky na hypotyreózu, které netuším, jak moji váhu ovlivní - modlím se, že nijak, protože je tam paradoxně větší šance, že po nich budu hubnout.) Z tohoto důvodu se zatím nechci vzdát vajec a mléčných výrobků (které mi navíc moc moc chutnají..) ani ryb, které ačkoliv obsahují spoustu svinstev, jsou stále zdrojem důležitých látek (alespoň tomu pevně věřím... a doufám). Takže jsem teď tak trochu piscetarián, nebo jak se tomu říká. :D A samozřejmě se snažím víc jíst, ačkoliv jsem nikdy nejedla málo. Spíše málokrát. Takže navyšuju počet porcí denně. K tomu doma přes týden chvilku posiluju, ale s nulovou sílou i fyzičkou to jde ztuha. Koupím činky a uvidím, co se bude dít. Nedávno jsem si taky pořídila protein a gainer (ten už je vypitý, chutná to jako kakajíčko). Dále se postupně vzdávám pití mléka (mléčné produkty mám zatím až moc v oblibě, takže těch se vzdát zatím neplánuju), ale surového mléka ano (pila jsem plnotučné, doma polo). Jednak není pro naši výživu vůbec potřebné, jak se tvrdí, druhak nám může dokonce škodit! Zkuste si o tom něco přečíst a popřemýšlet, než to zavrhnete. Nahrazuji ho mlékem rostlinným. Zatím mám zkušenosti se sojovým, ovesným a rýžovým. Chci ochutnat mandlové nebo jiné oříškové, ale nějak nevím, kde ho sehnat, nevíte?

banánovo-čokoproteinový koktejl. Výborná, osvěžující a sytá mňamka, která byla během chvilky vypitá.. vlastně skoro na ex. :D Příště bude z rostlinného mléčka a bude zajisté ještě výbornější. :)

Musím říct, že mě opravdu mrzí, že nebydlím na venkově a ani tam nemám žádné dobré známé (na Valašsku ano, ale to je kapku z ruky:D). Domácí živočišné produkty bych papala mnohem radši, než ty supermarketové náhražky plné hormonů a jiných svinstev. I tento můj postoj je důvodem k tomu, že si v létě občas dopřeju v jedné valašské hospůdce, kde znám šéfa a vím, odkud to maso je, zvěřinu. To je pro mě jediné skutečné bio maso (a taky jediné červené maso, které jsem stále ochotna pozřít. Ale to je opravdu 1-2x ročně. :) ) - takový jelínek měl do doby, než byl picnut, jistě krásný život, nebo přinejmenším bez stresu a utrpení. :) A na tom mase je to poznat, věřte mi... Ale nebudu vám tady dělat militantní vege přednášky o utrpení zvířat, na to si každý musí přijít sám, já sama to moc dobře vím.
Chystám se na průzkum jednoho obchůdku, kde jsou k dostání potraviny od různých malých farmářů. Mělo by se jednat o opravdové, poctivé produkty. Pečivo, maso, mléko, na co si vzpomenete. Jsem na to moc zvědavá a pokud ceny nebudou v jiném vesmíru, jsem rozhodnuta chodit nakupovat už jen tam. A samozřejmě vám tady o tom pak poreferuju. :)

A na závěr:
- nekupuju si nové kožené věci (pouze z druhé ruky). Jedinou výjimkou jsou mé těžké boty. Ty mám kožené, protože jediné nekožené, které jsou na trhu, jsou hrozně drahé. Paradoxně dražší než kůže. A cena pro mě stále hraje dost zásadní roli. :/
- Snažím se chovat k okolní přírodě ohleduplně.
- Skoro u všeho, co koupím, čtu složení (ne kvůli tuku:D) a místo výroby.
- Oblečení nakupuju z 80 % (minimálně :D) z druhé ruky.
- Kupuji netestovanou kosmetiku (nyní už by měl platit jakýsi ten zákon o zákazu prodeje testované kosmetiky v EU, takže tímto odpadá jedna z mých starostí!:)).
- Nekupuji balenou vodu.
Už mě nic nenapadá, ale věřím, že je toho víc. :)

M'kay? :)

Kdybyste měli jakékoliv dotazy, ptejte se na mém ask.fm.

 _________________________________________________________________________

Tak jsem se osmělila a máte tu i tu slavnou fotku. *famfáry*

Doprovodný komentář: Kvalita mobilní, velikost raději malá a přidané serepetičky, protože bez nich bych se neodvážila.:) Realita je o dost bledší (doslova, jsem ředitelka vápenky). Ruka na pravém obrázku vypadá docela macatě oproti skutečnosti, to je asi tím úhlem focení.. jinak mám ručky tenoučký asi jako tu pravou z pohledu diváka na levém obrázku. :X :D Boky mám zas naopak docela naducaný oproti zbytku (zakrývá to světlý flek, díky, fleku. :D), ale s lezoucími kostmi vepředu - nevím, jak se jmenují :D. Pas mám tenký (nebo široké boky?) a hrozně vysoko - nohy mi končí až pod bradou prostě.:D Prsa nemám, tam se foto od reality příliš neliší. :D :D A břicho trochu zatahuju na druhé fotce, protože na něm mám špíčka (který se krásně roluje a přetéká přes gatě, když si sednu, nádhera! :D) a navíc se mi hrozně nafukuje. Nafukuje mě snad všechno. Možná jím moc vzduchu. Nevím. :D Abyste měli obrázek kompletní, měřím 180 cm (jako správná severská žena, ne?) a vážím 59 kg, bída. Moje historicky minimální váha (v dospělosti) je 55 kg, maximální 60 a nějaké drobné. Jinak na mě tento rozptyl kil není téměř vidět a nevím, proč to tak skáče. Posl. dobou se to hýbe od 57 do 60. Můj vysněný cíl je 65 kg, za víc bych se samozřejmě nezlobila. Takže tak. Nejradši mám na té fotce svoje konternované žluté ponožky. Vivat barevné ponožky! K "outfitu" - kraťáky i podprsenkový pás (nebo jak to nazvat) z VV, líbí se mi obojí. Ještě trochu doladit ten podklad a bude to. Fů, to by bylo. možná si to zase rozmyslím a všechno smažu, cítím se divně. :/ :D